Nedávno Ústavní soud v ČR pod sp. zn. II ÚS 2925/20 vynesl nález, který může být nosným kamenem pro změnu v určení výše odškodnění zaměstnance za pracovní úraz. Troufáme si říct, že se jedná o přelomové rozhodnutí, na základě kterého může dojít ke sjednocení způsobu odškodňování pracovních úrazů s postupem při odškodňování úrazů vzniklých ve volném čase, například při dopravní nehodě.
Podstata případu řešeného předmětným nálezem Ústavního soudu spočívala v tom, že se zaměstnanec zranil při dopravní nehodě, která se odehrála v době, kdy vykonával práci pro zaměstnavatele. Událost byla tedy řešena jako pracovní úraz a jakožto pracovní úraz byla taktéž odškodňována, když zaměstnanci byla přiznána kompenzace v podobě bolestného, jehož výše se odvíjela od hodnoty jednoho bodu ve výši 250 Kč dle ust. § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „Nařízení vlády“).
Běžná praxe při určování výše bolestného je taková, že hodnotící lékař bodově ohodnotí daný úraz, a to na základě bodového ohodnocení stanoveného pro jednotlivé typy úrazů Nařízením vlády, přičemž zásadně platí, že čím závažnější úraz je, tím vyšší bodové ohodnocení je k němu přiřazeno. Na základě takto body ohodnoceného úrazu se následně určí výše bolestného tak, že se počet bodů vynásobí hodnotou jednoho bodu stanovenou v Nařízení vlády. Hodnota jednoho bodu je však již od roku 2015 dle Nařízení vlády stále konstantní a činí 250 Kč, žádným způsobem tedy nereflektuje inflaci či růst průměrné mzdy.
V případě posuzovaném Ústavním soudem se stěžovatel domáhal stanovení výše odškodnění za pracovní úraz dle občanského zákoníku a Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“), na základě které se odškodňují například zmíněné úrazy z dopravních nehod. Podle Metodiky se totiž výše jednoho bodu odvíjí od výše průměrné mzdy, která se každým rokem vyvíjí. V roce 2022 činí dle Metodiky hodnota jednoho bodu 374,99 Kč. Oproti výši jednoho bodu stanovené v Nařízení vlády je tak hodnota jednoho bodu dle Metodiky o 125 Kč vyšší, což zejména v případě závažnějších úrazů ohodnocených větším počtem bodů může rozevírat nůžky mezi osobami odškodněnými za úraz v režimu pracovního úrazu a osobami, kterým byl totožný úraz kompenzován jako úraz „nepracovní“. Z tohoto důvodu se stěžovatel u Ústavního soudu domáhal odškodnění jeho pracovního úrazu v souladu s pravidly Metodiky, neboť způsob výpočtu náhrady újmy dle Nařízení vlády by byl v daném případě nespravedlivý, protože dostatečně nezohledňuje trvalé následky, které stěžovatel při úrazu utrpěl. Ústavní soud dal stěžovateli za pravdu a přiznal mu náhradu nemajetkové újmy ve výši určené dle Metodiky, neboť postup podřízených soudů dle závěrů Ústavního soudu porušoval ústavně zaručené právo na rovnost. Vzhledem k judikatorní vázanosti nižších soudů rozhodnutími soudů vyššího stupně lze očekávat, že obecné soudy se tímto nálezem Ústavního soudu budou řídit a v případech, kdy osoba předloží u soudu znalecký posudek zpracovaný dle pravidel Nařízení vlády a současně znalecký posudek posuzující úraz dle Metodiky, v nichž se výše odškodnění bude lišit, měla by být dané osobě přiznána náhrada dle metody, která je pro danou osobu výhodnější.
Toto rozhodnutí považujeme za cestu správným směrem v oblasti náhrady nemajetkové újmy za újmu na zdraví, neboť není důvod pro to, aby byl stejný úraz odškodněn jinou částkou jenom proto, že jedna osoba jej utrpěla při výkonu práce v zaměstnání a druhá ve svém volném čase.
Mgr. Andrea Svobodová
advokátní koncipeientka